Nemá cenu se s nikým bavit. Nechápou mě!
Proč mnoho lidí zajímá pouze hmota a ostatnímu se vysmívají?
Hrajeme tu jakousi hru (každý to může nazvat jinak), do které jsme vědomě vstoupili. Souhlasili jsme s jejími pravidly a bezhlavě se do ní vrhli. Souhlasili jsme s tím, že si zde budeme užívat hmotu se vším, co nabízí. Budeme prožívat smutek a radost. Budeme omezeni časem a prostorem. Když něco chceme, tak nám trvá dlouhou dobu, než toho docílíme. Je krásné pozorovat malé děti, které chtějí mít všechno hneď teď a doslova nechápou, proč na něco musí čekat - vždyť mají ještě v sobě zakořeněné z nehmotných sfér, že vše jde okamžitě a jednoduše. Proč tady musí na vše čekat? Je to doopravdy přísná hra, ale je naprosto jedinečná.